Klenotníci touží po tom, abychom jejich šperky vnímali především jako stále živé dekorativní umění, v němž se snoubí kreativita s mistrovsky ovládnutým řemeslem. A které samozřejmě náležitě oceníme. Neskrývaným obdivem i penězi.
Je horké červencové ráno. Paříž se probouzí do rozpáleného dne, v němž se očekává další teplotní rekord. Metropole se rychle plní davy turistů v kraťasech, s batůžky na zádech. Pospíchám přes Champs-Élysées, kolem přecpaného zmrzlinářství a kina slibujícího nejen nejnovější filmy, ale především klimatizaci, směrem ke Grand Palais, kde se právě Karl Lagerfeld chlubí haute couture kreacemi Chanel. Mé kroky vedou na Avenue Montaigne. V čísle 30 otevírám těžké dveře, ukazuji pozvánku, občanku a ještě musím počkat na doprovod, který mě zavede kolem průčelí s figurínou oděnou do bílých šatů do druhého patra. Zde se momentálně nachází něco mimořádného – nejnovější kolekce haute joaillerie nesoucí jméno Dior.
Ještě než se stačím rozhlédnout, mihne se kolem dáma v červených lodičkách, na tváři jí pohraje lehký úsměv. Stejně rychle, jak se objevila, tak i mizí. Victoire de Castellaneová. Žena, v jejíž hlavě se zrodily všechny skvosty kolem nás. V elegantních salonech se třpytí a blýská kompletní řada toho nejlepšího, co klenotníci dokážou vytvořit. Adrenalin v krvi stoupá s každým dalším prohlédnutým kusem. Klenoty, osázené masivními drahokamy, obklopené oslepující září diamantů, věrně zachycují pohyb hedvábné stužky volně uvázané kolem zápěstí. Takto vypadá ztělesněná dokonalost. Celková hodnota? Neptejte se. A nefoťte, prosím! Decentní cedulka zakazuje sdílení čehokoliv na sociálních sítích v průběhu celého týdne.
Celý článek si můžete přečíst v říjnovém vydání magazínu PROČ NE?!
