Kde se vzalo tolik kreativity a vášně v člověku, který trpěl depresemi a ve společnosti byl tichý až plachý? V zahradách kouzlem zahaleného Marrákeše.
Barvy se střídají téměř s každou zatáčkou. Cestou z Casablanky do Marrakéše lze na pahorcích zahlédnout malé vesnice s pasoucími se stády koz a ovcí a pobíhajícími dětmi. Mezi nimi občas osamělého poutníka v dlouhém hábitu opírajícího se o hůl nebo jedoucího na oslu. Rudé pahorky střídá svěží zeleň, obloha tu má zcela jiný odstín modré, sluneční paprsky ji protkávají jako ruce berberských žen šafránem barvené koberce.
A pak z ničeho nic začínají silnici lemovat billboardy a oprýskané domy. Jsme v Marrákeši, městě protikladů od prvního do posledního okamžiku. Rušné a prašné předměstí s nepříliš výstavními domy obklopuje historické centrum plné okázale luxusních hotelových paláců s rozsáhlými zahradami, v nichž na rozdíl od ulice vládne příjemné ticho a klid.
Celý článek vyšel v březnovém čísle magazínu PROČ NE?!
